V pondělí jsme jeli na Kampu na skvělé divadlo Škola malého stromu. Bylo to dlouhé, bez přestávky, ale poutavé. Zvládli jsme to s občasným odskakováním jednotlivců na WC. Příběh indiánského chlapce vychovávaného prarodiči rozšířil naši perspektivu čtyř světel a srozumitelně podal, že to důležité může být velice jednoduché: poradit si, vyznat se v pocitech, sdílet se, být srozumitelný, postavit se za sebe.
V úterý ráno jsme ze zimy přišli do jurty, kde už v kamnech hořel oheň. Vytvářel krásný útulný pocit a tak jsme si posedali okolo, ještě se zabalili do dek, dali si svačinu a pozorovali, že opravdu “živá je Matka Zem a živý je ohně duch” a pak jsme se každý proměnil buď v malý plamínek nebo velký požár a rozehráli tak svá těla. Oheň nás provázel celý den- třeba na procházce, kde nás jedině Sluníčko mohlo rozmrazit, když se nás před tím dotkl Mrazík. Zpět na oběd jsme běželi “indiánským během”- chvíli běh a 20 kroků chůze. po obědě jsme se sešli kolem 4 posvátných ohňů a každý jsme si zkusili sirkou zapálit další svíčku. a co oheň potřebuje ke svému životu? No přece jako my: vzduch! což jsme si ukázali na pokusu, kdy jsme pozorovali, jak dlouho dokáže svíčka ve skleničce dýchat poté, co ji nahoře přikryjeme.
Středa byla uplakaná a studená a tak jsme si celý den užili v suchu a teple naší jurty. Vzpomínali jsme na naše kamarády na expedici a povídali si o horách a o kopcích, na které jsme kdy vystoupali. Kdo hlídá Krkonoše a proč…….pak jsme stavěli mohutné hory z našich kostek a i Sněžka tam na nás vykoukla.
I ve čtvrtek byl naším společníkem déšť, poslouchali jsme ho a doprovázeli hudebními nástroji. Od jemných kapiček a zvuků větru až po hromobití. Seznámili jsme se s říkačkou o vránách, roztáhli křídla a rozletěli se, abychom se zas mohli slétnout. V kroužku jsme se domluvili na cestě k potoku a na pouštění lodiček. Hned po sváče jsme začali se stavbou loděk. Byly krásné…..a plachty duly a my vyrazili. Rozvodněný potok čekal a nás čekala zábavná překážková plavba.
V pátek jsme si udělali společný kroužek ze Stodoláčky, pozdravili se a zablbli si pod vedením Tomáše. Padali jsme jako listy dolů k zemi nejdřív pěkně pomaloučku a pak bláznivě unášeni prudkým větrem.
Pak jsme si už v malém Habrováckém kroužku povídali o proměnách ročních období a co se ke každému období váže. Podzimní plody nám byly velkou inspirací a my se proměňovali v žaludy, dýně, brambory, jablíčka a nakonec v bukvice. Vyrazili jsme hledat bukvice v pichlavých kabátcích a rozhodli se je uložit do studené hlíny, kde by přes zimu mohly vyklíčit a na jaře s prvním sluníčkem pomalu vytahovat svůj klíček výš a výš……..popřáli jsme jim hodně štěstí na jejich cestě , zazpívali jim ukolébavku a už nezbývá jen čekat a nezapomenout. Na cestě zpátky jsme narazili na větev, kterou jsme si vzali s sebou a přidělali si jí do jurty a krásně ji ozdobili lampionky, vylisovanými listy a závěsy z listů a korálků.
Více fotek ve fotogalerii.
