V pondělí jsme se už cestou od vlaku potkali se ztraceným psem. Naštěstí měl na známce telefonní číslo, tak jsme se postarali o jeho návrat domů. Po svačině na louce jsme sbírali kakost a lepili si z něj fialové nehty. Obešli jsme bezdomoveckou chýši a zahráli si na sluníčku vybíjenou. Kluci šermovali a hráli dlaňovku. Každý se rozhlédl z posedu. Po obědě jsme četli o veverčákovi a káněti.
V úterý jsme z vlaku od Berouna “přesedli” do hudebního kupé, ve kterém jsme se svezli s Antonínem Dvořákem. V holešovickém sále Domovina nám muzikanti z Pražské komorní filharmonie představili Humoresku, Slovanský tanec č. 10 či 3. větu ze Symfonie č. 9 ‘Z Nového světa’. Tancovali jsme, dirigovali- byla to zábava. Průvodci (nebo tentokrát spíš průvodčími?) nám byli hudební skřítkové Lupi a Šíma. Těm chceme vzkázat: Prožili jsme krásný čas, proto přijdem příště zas:). Kromě kulturního zážitku jsem si také vyzkoušeli (mnozí z Habráčků úplně poprvé), jaké to je, pohybovat se ve skupině v hustém pražském provozu. Je to fuška- les je les- zvládli jsme to přesto se ctí a hlavně ve zdraví.
Středa byla též plná muziky: navázali jsme na naše zkušenosti z úterka: reagovat na dirigentský povel není pro nás žádná potíž- umíme doprovodit písničku, zahrát forte i piano, presto i lento. I rytmus je náš kamarád- rytmizovali jsme svoje jména a k oslavě prvního podzimního dne vzdali poctu větru a dešti. Zašli jsme taky do ohrady za zvířaty a zaběhali si v okolí školky. Odpoledne jsme se ponořili do knih. Bylo nám dobře.
Ve čtvrtek jsme hledali podzim- celý košík jsme ho posbírali. Po takové námaze bylo třeba si odpočinout a tak jsme se natáhli a poslouchali les a zpěv ptáků. Celý den s námi byla Renata z Jednoho stromu, která zastoupila ochořelou Andreu a naše nová průvodkyně Markéta. Byl to hezký baboletní den.
V pátek jsme brzy jsme opustili pozemek a vyrazili na výlet do Červené rokle. Pod velkým ořechem, kde jsme se nadlábli, jsme schovali mušličkový poklad. Taky jsme dostali tip na výlet ke kamennému srubu. Pozdravili jsme se v kroužku, kde kolující houba zajistila, že se každý dostal ke slovu, a řekl-řekla, co má na srdci. Při stoupání na horu jsme sbírali klacky a vázali je do otýpek. Shromáždili jsme tak dost dřeva k prvnímu ohništi pod vrcholem, kde nám starý Indián radil, jak vázat tkaničky. Na vrcholu jsme si zahráli vybíjenou a neztratili ani jeden míček, i když nám notně utíkaly. Našli jsme skoro už ztracený batoh a cestou zpět vyzvedli netknutý poklad. Začetli jsme se do Uprchlíka z ptačího stromu od Ondřeje Sekory.
